Reference: Adélka s dětskou mozkovou obrnou
Z tohoto druhu dovolené jsme měli celkem obavy, jak to budeme s Aďou fyzicky zvládat a také, jak to bude zvládat ona. Nikdy u moře nebyla a i když chodíme pravidelně na bazén a vodu má moc ráda, tak se to s plaváním v moři nedá srovnat. Plavání s obličejovou maskou jsme trénovali celé léto, zvykla si prakticky hned a nemohla si to vynachválit. Taky jsme ji připravovali na pohyb ryb a delfínů. To byla další obava, protože když jezdíme do Zoo a chodíme kolem akvárií, tak musíme chodit obloukem, protože má Aďa strach z nečekaných pohybů v akváriu a z velkých ryb. Takže se na ně ani nechtěla nikdy podívat.
Naše obavy se rozplynuly hned po příjezdu na loď, kde už byla posádka zaúkolována, že nám mají s Aďou ve všem pomáhat a taky to tak bylo. Nosili ji do člunu a z člunu, do schodů i do postele, vytahovali ji z moře . Starali se o ní, jak mohli. Aďa s nimi komunikovala anglicky, hráli spolu hry a úplně rozkvetla, protože s nimi byla velká sranda
Co se týká moře, delfínků a pozorování podvodního života, tak tam nás čekalo velké překvapení. Posádka jí dala vestu, která ji pěkně nadnášela a Aďa se mohla uvolnit. A když připlavali první delfínci, tak se vůbec nebála a byla z nich úplně nadšená. To samé bylo, když jsme plavali kolem korálů a pozorovali nejrůznější rybky. Těšila se na další potápění, dokonce jí nedělalo problém jít už o půl sedmé ráno do vody. Vydržela ve vodě i hodinu několikrát denně.
Za ten týden jí vymizelo i lekání a reakce na různé zvuky. Doma s tím má velký problém. Tam se lekala první den a potom už úplně v pohodě. Také se hodně uvolnila a nebyla vůbec ztuhlá a největší pozitivum bylo, že chodila bez problémů na WC. Už od malička s tím má velký problém, že v cizím prostředí nebo i doma, když máme třeba někam jít nebo přijde návštěva, tak se blokne a nejde jí se vymočit. Musí mít potom pleny. Ale tam jsme nepoužili ani jednu a hned po posazení na WC to šlo. Byla tam úplně klidná, uvolněná a šťastná, že může dělat všechno, co ostatní.
Já jako matka jsem ve vodě mezi delfínama cítila velké uvolnění, takový nepopsatelný pocit klidu a pohody. Zmizel veškerý stres žádné myšlenky se mi nehonily hlavou, žila jsem jen přítomným okamžikem. Taky jsem cítila velký pocit bezpečí i přes to, že mám stres z filmů, které se odehrávají na moři. Při pozorování podvodního života jsem si připadala jako v kině . Také se mi moc líbilo každodenní cvičení a meditace, u kterých jsem se uvolnila. Doteď jsem taková vyklidněná a taková nad věcí. Nerozhazují mě věci, které mě dřív rozhodily.
A úplně nepopsatelný pocit štěstí jsem měla z toho, že můžeme celá rodina dělat pohromadě to, co při jiných činnostech nemůžeme. Kolo, turistika, houbaření, různé výlety, návštěva hradů, jeskyní atd, u všeho jsme rozdělení, protože s Aďou to nejde a plno míst je bariérových. Takže jeden rodič je s Aďou a druhý se zdravým synem. Málokdy jde něco skloubit tak, aby jsme zažili všichni to stejné. Ale tady v moři u delfínků, jsme byli všichni spolu a Aďa mohla dělat to samé, co my zdraví a cítila se v té vodě zdravá a bez omezení. Z toho jsem byla úplně šťastná.
Sekyrová Jana
maminka Adélky